Po čem muži touži Co jim vadí na ženách Sexualita muže a ženy Kritika feminismu

1. 1
Po čem muţi touţí
a
co jim na ţenách vadí
Autor: Stock Photos
Svět žen a mužů jsou dvě výrazně odlišné planety, které se ve vzácných chvílích přitahují,
někdy výrazně odpuzují a jindy mohou žít ve shodě. Muži hledají věčnou inspiraci, ženy
nekončící lásku. Od samého počátku je tento prostor mezi nimi nekonečný jako vesmír sám.
Někdo kdysi správně řekl, že muži jsou z Marsu a ženy z Venuše. Asi na tom něco bude.

2. 2
Nechci v této chvíli bádat „Po čem ženy touží“. Určitě skvělým návodem je filmová komedie
s Melem Gibsonem a Helen Hunt. Dále pak velká řada ženských časopisů s nekonečnými
návody a doporučeními, které velká většina frustrovaných žen hltá, aby byly dostatečně
„připraveny― a „vyzbrojeny―. Ostatně ve srovnání s těmi mužskými je jich přibližně 75 ku 25.
Chci jen nastínit z pohledu mužů některé faktory, vlastnosti, prožitky a pocity, pramenící
z tisícileté tradice muže – lovce, dobyvatele, rozsévače genetického materiálu, ochranitele
rodu a „své krve―, vůdce smečky a jak se dnes moderně v slovníku oblíbených ženských
časopisů říká „macha―. Mnozí muži moderní doby si však uvědomují, že machistické mužství
dávného typu je spíše pro smích, nestojí o diskriminaci žen a těm radikálním rozhodně přejí
svobodný život bez chlapů.
Ale přes všechny rozdíly a shody v mužském a ženském pohlaví, nikdo nejsme stejní. Každý
člověk je neopakovatelná individualita. V každém z nás je velmi různá kombinace mužského
a ženského faktoru, zděděná geny, osobními prožitky, rodinnou výchovou, společenským
prostředím, ve kterém žijeme, školou, vzdělávacím systémem, pracovním prostředím,
kolektivem a v neposlední řadě našimi tužbami, přáními, osobními cíli a prožitky. Co člověk,
to individualita. Na to moderní doba často zapomíná, snažíce se zaškatulkovat jednotlivce do
„sehraného týmu―. Nedivme se pak frustracím, nervovým vypětím a poruchám osobnosti,
které postihují obě pohlaví.
Žena to v minulosti neměla jednoduché, ale v každé době si nějakým způsobem vždy
dokázala prosadit na muži své. Křesťanství a bible, stejně jako Korán dávaly po staletí
návody na harmonický život, ovlivněný pravidly a podřizování ženy muži. Nejinak tomu bylo
v mnohých dalších náboženstvích, nebo kulturách. Vývoj posledních třiceti až čtyřiceti let
zaznamenal výrazné genderové změny, se kterými se obě pohlaví těžko vyrovnávají.
Generace „Singles― dnešní doby je určitou odpovědí na vzájemné soužití, ač přináší své
vlastní nevyřešené a otevřené problémy. Neexistuje jasné ano nebo ne na mnoho otázek,
problémů a řešení vždy závisí na zdravém lidském rozumu.
Paradoxem dnešní doby je, že v oblasti svobody ženy dosáhly téměř svého historického
vrcholu, nebo se k němu přibližují. Díky emancipaci řada dnešních žen chlapa nepotřebuje na
nic jiného než na sex. To si ovšem mnohé nechtějí přiznat na rozdíl od mužů, kteří to po
staletí vcelku otevřeně přiznávají. Zjednodušíme-li to, mužským základním hnacím geneticky
zakódovaným principem zachování rodu je rozsévání semene. Nejlépe na co nejvíce
různorodých objektech druhého pohlaví, aby se zabránilo degeneraci. S onou získanou a
stále se rozvíjející svobodou a emancipací však souvisí pokles míry jistot a
nevypověditelnosti oné manželské smlouvy stálé lásky a věrnosti. Těžko lze chtít galantnost,
ochranu i jistoty první poloviny 20. století, kdy žena závisela na muži a ten musel uživit včetně
celé rodiny v době století jednadvacátého, poznamenaného určitou „krizí mužství―.
Ze zásady nesouhlasím s extrémními názory, feminismem jako takovým a způsobem, jakým
je ženský princip násilně prosazován v dnešní společnosti – v rodinné výchově, ve firmách
s kvótami, v oblasti tzv. „sexuálního harašení―, ve snaze dokázat, že ženy jsou silnější než

3. 3
muži a musí zvládat rostoucí nároky pracovní i rodinné. Někdy si říkám, že v záchvatu práce,
starostí o zabezpečení rodiny, v rostoucích nárocích přetechnizované společnosti se obě
pohlaví dostala vlastně do určité vzájemné krize, ze které neumí, nebo nechtějí vystoupit. Na
jedné straně jsem muž, který byl vychován v konzervativní rodině, kde pravidla, úloha muže a
ženy, včetně úcty jednoho k druhému, byla určitým základem. Nehovořím o sporech, které
jsou v každém vztahu běžné. Na druhé straně mám možnost vidět na svých dětech dívka a
chlapec, jak se věci, vztahy, osobní prožitky i potřeby mění. Faktem je, že dceře i synovi
bych, pokud by se mne ptali na partnerské soužití, radil asi odlišný přístup, se snahou
vysvětlit po svém a lidsky rozdíly v chování mužů a žen. Vím, že to bude vždy osobní pohled
a názor, založený na zkušenostech a prožitcích. V naší kultuře se snažíme totiž děti příliš
vést, směrovat, ochraňovat, poučovat, dávat jim vzory a mety, ačkoliv bychom jim měli dávat
více svého osobního času a především prostoru býti sami sebou a hledat si vlastní cesty
osobního štěstí.
Poměrně nedávno jsem četl názor několika žen různých věkových kategorií na muže
v časopise, který není prioritně zaměřen na ženy (ač dle statistik přibližně ze 60% jsou
čtenářkami zejména ženy). Myslím si, že dámy, které se vyjadřovaly – od psycholožky, přes
moderátorku, advokátku, herečku, scénáristku, po spisovatelku, byly „děvčata― sama
frustrovaná a nějakým způsobem neuspokojená nebo zklamaná ze vztahů s muži, které
osobně prožily. Možná se ani nezamyslely sami nad sebou, nad evolučním vývojem,
společenskými poměry a příčinami osobních zklamání. Tak se jen rozvíjí feminismus, který je
živnou půdou pro extrémní názory určité kategorie žen. Snažím se je do určité míry tolerovat,
ač s nimi nesouhlasím a stále více si s určitou dávkou humoru myslím, že je potřeba založit
něco jako „Ligu na ochranu muţů a muţských práv“. Být mužem je totiž od samého
počátku řekněme „rizikovější―. Vypadá to, že pod vlivem „americké kultury― se do Evropy, i té
střední, dostávají názory, které jsou často za hranicí emancipační evoluce. Jsou určitě
podložené vývojem, ale odporují přírodním zákonům, genezi, které i kdybychom stokrát chtěli,
nezměníme.
Dle názorů vzorku těchto žen jsou muži shrnuto bačkory, dominantní asociálové, machové,
líní, ješitní, ubrečení bolestíni, sobečtí hračičkové, nekomunikující stvoření, nezvládající
ženské práce. Muži se prý neumějí chovat v krizových situacích, nechápou partnerství a
zažívají krizi mužství jako takového. Naštěstí se pokolení těchto „rozběsněných― žen
„nešikuje― proti mužům ve velkém a je třeba přiznat, že průměrný věk „stěžovatelek― se blížil
k věku 45 let, což je z hlediska ženy počínající kritické období. Nebudu dále rozebírat. Jeden
můj kamarád poměrně hrubě poznamenal, že pokud ženská krása opadne, jejich „frnda―
přestává muže přitahovat a mládí je pryč, ženy nemají čím inspirovat a o to více intrikují a
blbnou. Ono to platí v určité míře a v jiných dimenzích i o mužích, ale to je už jiná kapitola.

4. 4
Snad trochu pro odlehčení mi dovolte přidat humorný „Generační zeměpis ţeny“:
Ţena stará 16 aţ 21 let je jako Afrika nebo Austrálie.
Je napůl objevená, divoká, a přirozeně krásná i se svou džunglí v úrodných deltách.
Ve věku 21 aţ 30 let je ţena jako Amerika nebo Japonsko.
Zcela odkrytá, velmi dobře vyvinutá a otevřená obchodu zejména s komoditami
jako jsou peníze a auta.
Mezi třicátým a čtyřicátým rokem je ţena jako Indie nebo Španělsko.
Velmi žhavá, uvolněná a vědomá si své vlastní krásy.
Mezi roky 40 a 45 je ţena jako Francie nebo Argentina.
Válkami snad byla napůl zničena, ale pořád ještě může poskytnout vřelá a žádoucí místa k
návštěvě.
Ţena stará 45 aţ 50 let je jako Jugoslávie nebo Irák.
Prožila si své válečné útrapy a teď splácí minulé chyby. Masivní přestavba je bezpodmínečně
nutná.
Ve věku mezi 50. a 60. rokem připomíná ţena Kanadu nebo Rusko.
Velmi rozlehlá, tichá a s nekonečnými hranicemi. Přes to všechno její
ledové klima nechává chladným každého muže.
Mezi šedesáti a sedmdesáti lety ţivota je ţena jako Anglie nebo Mongolsko.
Má slavnou minulost, ale žádné vyhlídky na podobnou budoucnost.
Po sedmdesátce uţ ţena připomíná Albánii nebo Afghánistán.
Každý ví, kde leží, ale nikomu se tam nechce.
A generační vývoj muţe?
Jak jednoduchý —muž starý 14 aţ 70 let je jako Kuba — pořád ovládaný jedním
kokotem.
Není snadné si to přiznat, ale faktem je, že náš svět je plný mužů, kteří z různých důvodů
zradili nebo zrazují své vlastní já. Vzájemně mezi sebou válčí, bojují o moc, jsou ovládnuti
mamonem, přehnanými hmotnými statky a jediným měřítkem jsou jim plné kapsy peněz, bez
ohledu na morálku, jen proto, aby si vynahradili nějaké své nedostatky, narušené ego nebo
nevyřešené problémy a potlačené sny. Právě kvůli těmto typům mužů bankrotují firmy, banky
a státní instituce. Dochází k lokálním válkám i mezinárodním konfliktům, kde teče krev a trpí
zejména nevinní. Tito pánové už sice nejsou na pískovišti v mateřské škole, nemusí bojovat o
své autíčko, nebo jiné hračky, ale v podstatě si nesou s sebou celý život problémy z dětství a
nevyřešené křivdy nebo msty.
Za všemi nebo většinou problémů stojí rodinná výchova, vzory a naučené šablony, ale
především pak žena – MÁMA, její názory, chování, slova, vztah k otci a manželovi a
především její postoje k dítěti a mladému muži, kterého vychovávala. Všechny tyto aspekty
určují stále více budoucí postoje potomků. My, muži, máme na tomto svůj podíl viny, neboť
výchova dnes je převážně pod vlivem ženského faktoru. V tomto směru by ženy zasloužily
více prostoru, méně společenských a pracovních tlaků a především osvětu moderních matek,

5. 5
aby správně vychovaly své syny. Pak ubude frustrace, ženského neuspokojení a
feministických extrémů. Je to však běh na velmi dlouhou trať.
Ve své podstatě je velmi pěknou charakteristikou základního principu vztahu
muţ – ţena, daného přírodou následující ukázka. „Vše jsme se naučili vlastně jiţ v
mateřské školce“, jen metody, používané v dospělosti jsou značně sofistikovanější.
Zejména ze strany žen.
Říkejte si co chcete, ale podle normálního „selského rozumu― to funguje už staletí.
Autor: Internet - 2012

6. 6
Než se konečně dostanu k tomu, „po čem muži touží―, dovolte mi ještě
zamyšlení nad sexualitou obou pohlavní v naší euroamerické kultuře
a rostoucím feminismem.
Autor: Stock Photos
Sexualita obou pohlaví je zrádná, neochočitelná, nelogická, což je v rozporu s řadou
bláhových norem, předsudků, snahou o výjimečnost, náboženskými normami, ale též
tradicemi „vyspělé― euroamerické kultury. Sexualita je pradávným zdrojem vitality, života,
tvořivosti a jedním ze základních tisíciletých přírodních zákonů v nás všech zakódovaných.
Je v ní fantazie, krása, očista, zdroj základních konfliktů, životních zmatků i stimulace.
Sexualita tu prostě byla, je a bude, bez ohledu na jakákoli kritéria morálky, platná v různých
částech světa nebo civilizacích.

7. 7
V naší (euroamerické) civilizaci, kde je manželství nebo rodinný svazek dvou lidí odlišného
pohlaví respektovanou institucí a výchova dětí vede k pěstování individuality, výkonnosti,
přehnané soutěživosti i péči, se sexualita stále více promítá do soupeření mezi mužem a
ženou, a to jak v oblasti pracovních, tak partnerských vztahů.
Feminismus kvete, neboť rostoucí nároky žen podporují konkurenci jak mezi druhým
pohlavím, tak zejména mezi nimi samotnými. Ženy mají pocit, že jsou stále „diskriminovány―
a znevýhodňovány oproti mužům, což notně podporují rozličné organizace, sdružení, ženské
spolky a média. Pokud však dojde k rozchodům a na samotnou materiální stránku, dokáží
ženy neuvěřitelně bojovat o hmotné statky, vytvořené muži, bez jakéhokoliv jejich přičinění a
o nároky, které jim jako emancipovaným nepřináleží, ač jim je instituce z nepochopitelného
důvodu vesměs přiznávají. Na jedné straně roste vzájemná ženská solidarita v otázce „boje
proti mužskému principu―, ale pod vlivem různých faktorů, ať už společenských, sociálních,
evolučních, či biologických (kult mládí a plodnosti, štíhlost jako znak úspěchu ženy nové
doby, reklamy, modelů erotické krásy, selektivní pud zachování rodu, internetová neosobní
komunikace ve všech oblastech včetně sexuality a erotiky, …), roste u žen konkurenční
způsob myšlení, který jim na oplátku způsobuje četná traumata, jež se v minulosti
nevyskytovala.
V řadě zemí světa (přibližně přes 60%) je ženám vnucena náboženstvím, tradicí, normami
podřízená role muži, což naštěstí neplatí pro naši kulturu. Feminismus je v naší civilizaci
přítomen v rostoucí míře a základ pramení v oblasti ženské neuspokojenosti, opuštěnosti, v
ženské vlastnosti měnit neustále věci, které fungují (proto, aby se odlišovaly od jiných žen a
naivní představě dokázat svoji výjimečnost), v určité programové nenávisti, zdůrazňující
schematicky „vyšší kvality― ženského pohlaví. Feministky si neuvědomují, že ani jedno
pohlaví nechce být sraženo k zemi, že existuje zákon rovnováhy, akce a reakce. Chceme-li
nebo ne, mužský i ženský princip (jing a jang) je v nás všech. V různé míře se obě pohlaví ve
vztahových otázkách ocitají mezi spoluprací a soubojem. S rostoucími příkazy, nařízeními,
evropskými (americkými) nesmyslnými kvótami, normami, omezeními a zákony však stěží
dosáhneme harmonie, vzájemného pochopení, osobního uspokojení i svobodného rozvoje.
Osvobození a svoboda, bez ohledu na rozdílnost pohlaví, se musí osobně získat a je dána
hlavně v poznání nás samých. Feministky a bojovnice za ženská práva postupně ztrácejí
touhu nacházet muže, jež by mohly „zbožňovat― a vytvářet s nimi rovnoprávný vztah, aniž by
podvědomě soupeřily s ostatními ženami. Jejich touha být obdivované sami pro sebe je tak
silná, že odmítají uznat, že za každou výsadu se musí platit. Rostoucí podrážděnost, kterou
obě pohlaví k sobě vzájemně pociťují nepramení z rozdílnosti názoru, ale z jeho
samozřejmostí v daných existenčních podmínkách života.

8. 8
Feminismus (stejně jako mnohé jiné …-ismy), dle mého názoru, pramení z určitého druhu
úzkosti spojeného se ztrátou smyslu, s ambicemi změny, snahou ovládnout, ze strachu
z civilizačního vývoje, z rostoucího tlaku na výkon, na pojetí krásy, z touhy po dominanci,
popularitě, majetku, z pocitů nudy, z nedostatku vnitřní harmonie, z absence víry a z potřeby
neustále měnit svět kolem sebe.
Schopnost vnímat věci a vztahy v celé jejich složitosti a rozporuplnosti je ovlivněna mírou
naší otevřenosti, tolerancí, úctou k sobě i druhým, kultivovaností duše, ale především láskou
a velkou dávkou pokory.
Pokusím se ve zkratce přinést pár názorů na to, „Po čem muţi touţí a co všeobecně jim na
ţenách vadí“. Dovoluji si poznamenat, že uznávám emancipaci a dokonce ji v rozumné míře
aplikuji a snažím se i podporovat, ale přesto prosím feministky (a tím pádem frustrované
ženy, aby se zbytečně nevzrušily a nedostaly tak další záchvat nenávisti). Muže všeobecně
totiž nezajímají frustrované ženy, co už nemají co nabídnout. Promiňte.
Předem upozorňuji, že následující informace a body nejsou seřazeny podle jejich důležitosti
ani významu, nejde o celkový výčet, ale spíše hlavní sesbírané postřehy a jakákoliv
podobnost se skutečnými osobami, nebo událostmi je čistě náhodná.

9. 9
Po čem muţi touţí:
Muži jsou ve své fyziologické podstatě silní, jsou jasní, ostražití, velmi často struční a přímí,
ale uvnitř to jsou „křehká stvoření―. Potřebují sexualitu a cítit ženský princip. Není se čemu
divit. Všichni jsme byli zplozeni převážně z touhy a lásky. Prošli jsme při porodu otvorem, ve
kterém jsme byli zplozeni a hned po narození jsme se přisáli k mateřskému prsu. Tyto dva
ženské objekty jsou pro nás muže po zbytek života symbolem pocitu lásky, potravy, zdrojem
zachování života i sexuálním vzrušením.
 Sex aţ na prvním místě
Muţ a chlap chce zkrátka ţenu, která se umí vzrušit! Je to pro něj to nejdůležitější.
Potřebuje iniciativu a to, že mu žena vyjde vstříc. Teprve po sexu chtějí mít muži lásku,
porozumění, spolehlivost a důvěru. Muži se pohybují v jiných myšlenkových dimenzích než
ženy. Nejsou schopni ihned vycítit, co žena potřebuje, co ji trápí a hlavně potřebují jasné,
stručné a srozumitelné informace. Bez nich zkrátka tápou. Nejde se proto na ně zlobit, ale
spíše je dobré se pokusit muže pochopit. Navíc muž potřebuje vjemy – chce se dívat. Vjemy
a pohled na ženské tělo ho prostě vzrušují. Každého jinak a po svém.
 Muţ potřebuje nápovědu
Ženy by často chtěly vědět jaké jsou mužské myšlenkové procesy, ale většina mužů to sama
neví, neboť se tím prostě nezabývají. Nezajímá je tolik barva nebo druh spodního prádla
partnerky, ale spíše tvary, hmota a možnost vzrušení pod nimi. Pokud žena zjistí, co
příslušného muže doopravdy vzrušuje a budete schopná to akceptovat (u každého je to
různé), může dojít sama k vlastnímu sexuálnímu uspokojení. Muž je vnímavý, zejména
k základním, řekněme, animálním projevům. Ukáže-li mu žena, co ji vzrušuje, a bude-li to
něco jiného než konverzace, určitě se to dokáže naučit. Hlavně je důležité, aby se ženy
nesnažily ve svých reakcích krotit a pochopit jeho myšlenkové procesy mužů. Je třeba si
uvědomit, jak už bylo řečeno, že ne každý muž je tak empatický jako Mel Gibson, který ve
filmu „Po čem ženy touží― dokázal přečíst každou milenčinu myšlenku. Takových mužů je
opravdu pomálu.
 Touha po změně – nuda ve vztahu
Muži jsou od přírody rozsévači semene. Baví je dobývat a objevovat neznámé. Dlouhodobý a
jednotvárný vztah je nudí a přestává bavit. Právě proto se uchylují místo stereotypního
manželského sexu ke svým koníčkům, jinému druhu zábavy, k pozorování všeobecně
dostupného sexu na internetu, nebo občas k pití. Žena citlivá, nebo intelektuálně zaměřená,
ovlivněná gender ideologií to nechápe nebo tápe, ale typ nymfomanky (dej mi tam tři prsty,
saj mi …), ví o čem je řeč. Navíc muž od přírody potřebuje pozorovat. Právě ta druhá strana
mince muže neustále dráždí, přestože stálost, ženská věrnost a cit, jsou pro nás důležité.
Pravidelnost v manželském sexu, jak už říkal doktor Plzák nebo Radim Uzel, je nesmírně
důležitá, ale jednotvárnost chlapa prostě ubíjí.

10. 10
 Nekomplikovanost a jednoduchost vztahu, klidné zázemí, bez poţadavků a
svolení
To nejhorší co žena může udělat je chtít mít z partnera kamarádku a vrbu, ke které se může
vymluvit. Muž prostě není takto naprogramován a ani nemůže být kamarádka (tedy pokud
není zvlášť empatický), se kterou žena semele páté přes deváté a je jí dobře už jen proto, že
se vymluvila. Muž když slyší problém, hledá okamžitě řešení. A většinou rychle a urputně.
I když tím může lézt ženě na nervy, protože ona se přece potřebujete jen vypovídat. Pokud
mají ženy na muže nějaký požadavek, měly by se naučit je přednést v krátkých, jasných,
dobře srozumitelných větách. To není myšleno nijak urážlivě. Mužský mozek je nastaven na
přijímání jednoznačných informací a ženské promluvy v hádankách a jinotajích ho jen matou.
Hlavně co nejméně otázek a jasné sdělení. Rovněž přehnané požadavky ze strany žen muže
stresují. Zkrátka v jednoduchosti a jasném vyjádření je síla a základ harmonie.
 Mít klid a nebýt „znásilňován“ příkazy a nesmyslnými informacemi
Už od dětství je dobré pozorovat rozdíly mezi chlapečky a holčičkami. To, co ženy říkají, by
se dalo často vyjádřit jednou větou. Není zapotřebí vodopád slov a tedy mlácení prázdné
slámy a opakování téhož stále dokola. Nenecháte nás probudit a hned se snažíte líčit sny,
prožitky nebo vemluvit díru do hlavy. Muž je po ránu většinou ospalý a potřebuje určitý klid a
pár minut oddechu. Oblíbená otázka „ Posloucháš mě vůbec?― by měla být oficiálně
zakázána. Vždyť my se snažíme vždy poslouchat, nebo jsme se to naučili alespoň předstírat.
 Pocit svobody, nezávislost a seberealizace
Muž zkrátka potřebuje mít čas na své zájmy, koníčky, záliby, sledování sportovních přenosů,
bez toho, aby viděl skrytý plamen zloby a opovržení v očích své partnerky. Pánové hned
vedle nedostatku sexuálního vyžití, již výše zmíněného pocitu nudy, tedy absence nových
podnětů, mívají zkrátka pocit, že je jejich drahé polovičky je příliš omezují a zejména v delším
partnerském vztahu pociťují méně svobody a volnosti než by chtěli.
 Po tom nebýt neustále vychováván
Muž mnohé poznal u své matky, kterou nejdříve obdivoval a pak pro řadu příkazů začal
někdy nenávidět. Nese si to prostě v sobě. Není to jeho chyba, ale určitý druh komplexu, se
kterým se setkal v dětství a období dospívání. Nezlobte se proto na něj, nemůže za to. Snaží
se s tím stále vyrovnat. Zkrátka a dobře nesnášíme snahy o převýchovu k obrazu a přání své
partnerky. Spolehlivě nás tím postupně odradíte.

11. 11
 Pochopení, porozumění a tolerance
Každý muž a partner potřebuje někdy pofoukat bolístku, cítit skutečnou oporu a mít
v partnerce přístav, kde může zakotvit v období bouře, bez nutnosti stálého zapojení a řešení
všech malicherností, týkajících se péče o děti a naléhavých rodinných záležitostí.
 Touha po uznání výjimečnosti, vůdcovství
Většina mužů je ve své podstatě ješitných, ač to ne vždy přiznají. Každý po svém a každý na
něco jiného. V mužích i v dospělosti je stále někde ukryt ten malý chlapec, který touží po
slávě, výjimečnosti, objevování a hledání nového a neznámého. Chce být nespoutaný a touží
po uznání. Očekává to ve skrytu duše též od své partnerky. Ne vždy se mu toho však
dostává.
 Dodrţení prvotních „dohod“ a slibů
Neustálé změny muže děsí. Muži mají v sobě určitý kód a představu, že vše bude takové,
jako na počátku vztahu, kdy po nich nebyly vyžadovány žádné nadstandardní povinnosti.
Partnerka se do nich přece zamilovala pro „jejich výjimečnost―. Po určité době soužití si
většinou zvyknou na nové povinnosti a požadavky ženy, nicméně pociťují určitý druh
nespokojenosti s tím, že nové dohody jsou odlišné od původních. Pokud jsou změny dohod a
slibů výrazné, jsou frustrování a hledají možnost úniku.
 Mít dobré jídlo, bez přílišného omezování
Láska prochází žaludkem. Ono přísloví má něco do sebe a většinou platí. Trpí zejména
v dnešní době, kdy nejrůznější diety a ideál štíhlosti je naprogramován v mozku moderní
ženy. Muž dokáže uznat zdravý životní styl, ale stěží bude dlouhodobě uspokojen bio stravou
z naklíčeného obilí, zeleninovými saláty a ovocnými mísami. Flákem skvěle připraveného
masa si ho zkrátka každá žena získá. Závisí však na tom, zda-li ho dokáže připravit tak, aby
partnerovi opravdu chutnalo.
 Po krásné (inteligentní) partnerce, kterou se může pochlubit
Muži jsou určitým způsobem barvoslepí. Vybavila nás tak příroda. Než dojde k akci, muži
důkladně svůj objekt zájmu skenují. Vyhodnotí-li ženu jako zajímavou a objekt, který stojí za
námahu, pak do lovu vloží všechno své úsilí. Nezajímají je prkotiny jako oblečení, typ a barva
spodního prádla, sladění doplňků. Spíše je pro ně důležitý milý úsměv, hezká postava a
celkové charisma ženy. Muž touží po partnerce, kterou by se mohl chlubit a ukázat „svým
sokům― jak byl v lovu úspěšný.
Mužům není jedno, jestli se žena chová jako „slepice―, zahrává si s nimi, nebo se snaží
projevovat jako zoufalá chudinka. Chtějí partnerku inteligentní, s níž můžou jít bez obav do
společnosti, aniž by omdlévali z toho, co jejich drahé polovičce vypadne při konverzaci z úst.

12. 12
Co muţům na ţenách vadí a co je opravdu dokáţe vytočit:
Autor: Stock Photos
 Chcete toho po nás příliš!
Musíme nosit prachy, živit rodinu, vylepšovat či dokonce stavět barák, sekat zahradu,
přebalovat kojence, plánovat a jezdit na rodinné dovolené, na kterých se často nudíme,
postarat se o velký nákup, vařit, luxovat, naučit se zacházet s pračkou, venčit psa, venčit děti,
stloukat poličky, mýt auto, opravit všechny závady v bytě, … Zkrátka příliš mnoho povinností!
Není čas na zábavu.
 Peníze ţeně nikdy nestačí
Podle různých statistik a průzkumů v ženských časopisech prý české ženy nejčastěji ve
vztahu touží po lásce, na druhém místě po porozumění a hned poté po spolehlivosti a důvěře.
Muži, na základě životních zkušeností ze soužití s ženami a zejména v případě rozvodů jsou
naopak přesvědčeni o tom, že ženy touží v první řadě především po penězích a po jistotě
finančním zajištění, kterou očekávají od mužů jako samozřejmost. Nejsou ochotné to však
veřejně přiznat. Jak je potom možné, že v rozvodových řízeních až 75% žen usiluje o peníze,

13. 13
které samy nikdy nevydělaly, místo toho, aby nárokovaly pouze zabezpečení dětí?
Konkrétních faktů je nespočet.
 Předstírají, ţe jsou cudné.
Převážná většina žen se neustále snaží ukazovat jen v dobrém světle. Nikdy nepřiznají, že si
s mužem jen zahrávají nebo že dělí počet svých milenců pěti. Jen velmi nerady přiznávají své
sexuální touhy, které však nedokáží na správném místě a ve správný čas vhodně projevit.
Raději se ukájejí v knihách jako je „Padesát odstínů šedi― a sdělují si své různé představy na
internetu. Muži jako partnerky mají rádi ženy nevinné a čisté (alespoň ve svých představách a
touhách), ale ty ostatní by podle nich měly přestat mlžit o své minulosti. Ať si ty druhé užívají
stejně jako muži, a měly by si hledat takové muže, kteří to dokážou ocenit.
 Hra na dívku v nesnázích
Některé ženy si myslí, že čím více budou vypadat bezradné a nesamostatné, tím více je muži
budou opatrovat a milovat. V počátku vztahu jim to může často vycházet, pokud jsou jejich
herecké schopnosti dokonalé. Chlap totiž dokáže zblbnout. Všeobecně však muži nechtějí mít
pocit, že je žena naprosto zbytečná a že se bez něj neobjede. Zdravě samostatná, pracovitá
žena mužům imponuje a působí sexy. O to více v opravdu těžkých momentech jsou muži
vesměs velmi rádi oporou své partnerce.
 Častá kritika jiných ţen
Žena už z konkurenčních důvodů velmi nerada chválí jiné ženy. Naopak – jakmile jsou 2 ženy
a více pohromadě (až na vzácné výjimky) milují dopodrobna rozebírat vše na jiných ženách:
od hmotnosti, vkusu, oblečení až po účes. Hodnotí každou maličkost, třeba že boty neladí ke
kabelce, partnera jiné ženy, zejména vztahové otázky a udělají z toho celkovou katastrofu.
Samozřejmě existují ženy, které občas ocení, když je jiná žena atraktivní, ale většinou
netouží po sokyni, která odvádí mužovu pozornost.
 Neúměrná ţárlivost
Muži vypozorovali, že pouhá zmínka o jiné ženě může znamenat oheň na střeše a důvod
k hádce nebo „dávkovanému mlčení―, po kterém následuje informace, v čem je žena pro
partnera atraktivní a proč by si ji měl vlastně vážit (ačkoliv on to v podstatě ví). Žárlivost nebo
v mírnější formě pocit ohrožení je v ženách, ač si to nepřiznávají, určitým způsobem
zakódován. Ženy všeobecně (i ty velmi emancipované) jsou přehnaně citlivé na jakékoli
narušení rovnováhy, nebo podvědomou možnost konkurence ze strany jiné ženy. Takže když
se objeví jiná žena, ať už v jakémkoli kontextu, vždy zpozorní nebo znervózní.
 Přehnaný make-up
Muži nesnáší, přehnaný make-up na ženách. Mnozí si stěžují, že ženu potom neznají
takovou, jaká doopravdy je. Velmi často muž vidí po ránu skutečnou tvář odlíčené partnerky,
což pro mnohé je šok. Ženy moderní doby jsou pod tlakem a nalíčení je pro ně nezbytnou
maskou, kterou jednak zakryjí nedostatky své krásy a na druhé straně to považují za

14. 14
nezbytnost, nebo konkurenční výhodu nad jinou ženou. U emancipovaných žen euroamerické
kultury lze make-up přirovnat k něčemu podobnému jako je v islámských zemích u žen
burka. Muži zkrátka nevidí, co je za tím ve skutečnosti v tváři ukryto.
 Plánování a reţie sexu
Muži touží po tom, aby byli nenásilně navnaděni. Pokud chtějí sex, vadí jim, když je ze strany
partnerky plánován. Zítra v devět, až přijdu z cvičení budu celá tvá, až se odlíčím a dám děti
spát se můžeme pomilovat, „buď připravený― – to jsou spolehlivé hlášky, které mužovo
vzrušení zaručeně zchladí. Muž je od přírody totiž lovec. Dokáže být neuvěřitelně trpělivý, ale
jen do té chvíle než uloví. Jakmile však uloví, chce konzumovat a ne čekat až mu „ulovené
maso― bude dávkováno ve vyměřeném časovém limitu. Muži jsou rádi aktivní, mají rádi
vynalézavost, ale mnohým vadí, když je žena v sexu přehnaně aktivní a chce mít vše pod
kontrolou. Jsou rádi za rady, ale pokud ženy svému partnerovi začnou nařizovat, jak se má
hýbat, kdy dát pusu a kam sáhnout, jejich zájem postupně opadá.
 Pouţívání sexu jako vydírání a zbraň.
V boji pohlaví o dominanci ženy často ve snaze dokázat svou nadvládu útočí na muže
univerzální zbraní: sexem (který je samozřejmě slabinou většiny mužů). Následně se diví
proč muži hledají náhrady. Ženy jsou v tomto směru geniální a bez jakéhokoliv tréninku je
příroda vybavila zbraní, která rozbourá během vteřiny mužskou logiku. V takovéto chvíli
jakýkoliv argument ze strany muže je zbytečný. Nejlepší je říci si „hm―, nepřesvědčovat, vzít
pruty na ryby, pušku a odejít na lov. Nemají-li muži tuto výbavu, pak někteří unikají do
hospody, na houby, do fitka, na squash, tenis, či jiný sport. Argumenty prostě nezabírají a
muži nemohou být vítězi v tomto „nerovném zápase―.
 Předstírání orgasmu
Muži dokáží pochopit, že ženy dosahují orgasmu mnohem složitěji než muži. Pokud nedokáží
ženu vzrušit, sami se s tímto faktem trápí. Řada žen má ale pocit, že muži při sexu odvedli
dobrou práci, proto je třeba je odměnit předstíráním orgasmu. Pokud však muž tuto malou lež
odhalí, může začít pochybovat o vztahu a může se stát, že přestane mít zájem o sex s
partnerkou.
 Zhasínání světel
Jak už bylo řečeno, muži jsou od přírody vizuálně senzitivní a vzrušiví. To znamená, že i při
sexu toho chtějí vidět co nejvíce. Chtějí se zkrátka dívat. Proto jim vadí zhasínání. Tmu
potřebují k odpočinku a spánku.
 Narušování osobního prostoru
Ženy mají zvláštní instinktivní zvyk a dar muže upravovat, kontrolovat, považovat jejich
osobní věci za své, přerovnávat partnerovi skříňky, přesouvat věci z místa na místo a
deformovat mužskou osobnost k obrazu svému. Muže uvedený fakt dráždí a pokud podlehne
těmto tlakům úplně, nastává degradace a finální destrukce jeho mužnosti.

15. 15
 Přehnaná citlivost a pláč
Ženu dokáže rozplakat cokoli, co ji rozlítostní nebo naopak dojme. Nepodařený účes,
zlomený nehet, malá prsa, velká prsa, „nemá co vhodného na sebe―, ač skříň praská ve
švech, veselý romantický film, smutný film, …Muži se v této chvíli začnou většinou cítit nesví.
Ne proto, že by nebyli citliví, ale prostě nevědí, jak ženu utišit a co na ni v dané chvíli platí.
 Otázky nahánějící hrůzu
Miluješ mě? Nejsem moc tlustá? Nemám velký zadek? Líbím se Ti ještě? Nemám moc malá
prsa? Nemám moc velká prsa? Nemám dnes hrozné vlasy? Mám hezčí vlasy než Petra,
Hana, Jana ….? Sluší mi tenhle svetřík? Koupila jsem si nové šaty, jak se ti na mně líbí?
Může přijet maminka, domluvili jsme se na tento víkend? Proč jdeš dnes s kamarády do
hospody? Musíš pít stále to pivo (víno)? Na co myslíš?… Ženy rády testují své partnery a
neustále zkoumají, co k nim opravdu cítí, nebo zda-li jsou ochotni naslouchat. Pokládají
mužům podivné otázky, na které by muži měli znát odpovědi a ukázat tak, že jsou opravdu
jejich spřízněné duše. Propána, holky, co na to má chlap asi tak říct?
 Dlouhé telefonáty a nekontrolovatelné stavy „slepičí“ komunikace.
S maminkou, se sestrou, s kolegyněmi, s kamarádkami, s dětmi, … Ženy zkrátka rády
komunikují. Víte, jaké pitomosti si ve skutečnosti do telefonů říkají? Slyšeli jste je někdy?
Víte, kolik času takto stráví a pak nestíhají důležitější věci? Víte, kolik to stojí?
Komunikace na drůbeží bázi se u žen projevuje tlacháním o něčem, co nemá pro muže valný
význam a obvykle bývá doprovázeno množstvím otázek, na které žena nechce slyšet
odpověď, ale jenom taková prohlášení, se kterými je spokojená.
 Potřeba informovat muţe o aktualitách ze ţivota kamarádek
Většinu mužů v podstatě nezajímají ženské problémy, rozebírání života, partnerských vztahů
a spokojenosti přítelkyň a kamarádek a v podstatě i jejich výběr obecně. Hlavně podrobné
líčení, úvahy co a jak, nebo kritika. Muži nuceně vyslechnou, pokud je vyžadováno – což je
minimálně, stručně zhodnotí, ale důvod, proč to ženy dělají, je jim záhadou, kterou v podstatě
neřeší.
 Opilé ţeny
Je pravda, že alkohol uvolňuje a smazává určité bariéry v komunikaci. Je třeba znát správnou
míru, kdy uvolňuje a v jaké už tropí hlouposti. Pohled na opilé ženy a jejich projevy muže
odrazuje, působí trapně a spolehlivě ztratí zájem.
 Podívej, co všechno mají sousedi, kamarádi, známí. Proč to nemáme my?
Tento projev je dalším způsobem nátlaku, nespokojenosti nebo neukojené touhy některých
žen, které muže iritují. Proč se tedy o to ženy ve větší míře sami v éře emancipace nesnaží o
hmotné zabezpečení a nespokojenost přenáší na své partnery? Většinou nám je jedno, co

16. 16
má soused nebo přátelé. Nechceme poslouchat, že má anglický trávníček, a my džungli, že
má meďoura, a my škodu Octavii, že jedou na Madeiru, Seychely - a my jen po Česku.
 Touhy ţen po různých změnách v interiéru
Muž v podstatě nechápe, proč ženy dělají nebo chtějí změny v obydlí, které jim vyhovuje.
Jednou je to postaveno, uděláno, tak proč se musí věci měnit? Muž, když buduje, nemá
většinou problém s přizpůsobením, ale proč je staven do role opraváře, dělníka, instalatéra,
přenašeče nábytku nebo natěrače, kdykoliv si žena vzpomene, že změna je prostě nutná.
Proč to musí vždy dělat zrovna chudák chlap, když máme tu emancipaci a stav jaký nám
vyhovuje?
 Kdyţ si ţeny hrají na psychology
S rozvojem emancipace a řekněme s rozvíjejícím se feminismem jsou některé ženy
přesvědčeny, že dokonale od přírody ovládají psychologii. Jsou přece tak citlivé, empatické a
mají intuice. Většinou zde působí na jejich ego média, nebo si přečetly něco chytrého v
jakémsi časopise pro ženy. To znamená, že dokáží bezchybně a dokonale muže analyzovat
na základě toho, jak spí, jak se holí, jak si čistí zuby, jak se chová při jídle, při sexu, atd.
Následuje velmi často pokládání nesmyslných otázek, jasná anamnéza stavu mužova
chování, vnucováním domnělých syndromů, kterými oběť psychoanalýzy (tedy muž)
rozhodně netrpí. Příčiny, pokud jsou způsobeny ženiným chováním si v žádném případě
samy nepřipustí.
Těším se, až některý uznávaný český či zahraniční režisér nebo producent tohoto někdy až
přeemancipovaného světa – natočí film „Po čem muţi touţí“ a pokusí se získat hojné
mužské publikum. Až bude humorně využito skutečné konfrontace, sexuality a reality života.
Úspěch spojený s kontroverzí bude zaručen. Je třeba použít nadsázky, nebát se kritiky
feminismu, otázek sexuality jako takové, pochopení a velké dávky odvahy i pokory. Jsem
přesvědčen, že ženy přijdou v hojné míře také, neboť ženská zvědavost a touha je
neukojitelná.
Dovolte mi ještě poděkovat za inspiraci všem, kteří přispěli k tomu, že jsem se odhodlal
napsat výše uvedené postřehy, nad kterými jsem se určitou dobu zamýšlel. Děkuji Vám
všem, které budou uvedené myšlenky inspirovat k zamyšlení, případné kritice, doplnění a
budování kvalitnějších vzájemných vztahů, založených na svobodě člověka, bez ohledu na
pohlaví, konvence, jistoty a nesmyslné normy
Je důležité ještě poznamenat, že my muži všeobecně ženy potřebujeme. Obdivujeme a stále
objevujeme ženskou krásu, přirozenost a mnoho vlastností, které nám chybí. Bereme je jako
fajn holky, se kterými je občas legrace, kterou máme rádi. Nepřipouštíme si, že by to mohlo
být jinak. Jako lidé jsme rozdílní. Nemusíme v životě vše pochopit. Někdy stačí, když to
přijmeme, přejdeme, nebo ponecháme svůj postoj stranou.

17. 17
Na něčem se se snad můžeme na závěr všichni shodnout, ať už jsme mužského nebo
ženského pohlaví, to po čem toužíme nejvíce je klid, láska, harmonie, vztah, vzájemná
přitažlivost, uvolnění, tolerance a co nejméně komplikované vztahy. A dále dobré spaní,
načerpání nových sil a energie do dalšího dne. Takže přeji všem dostatek humorného
nadhledu, krásné sny, splnění těch nejtajnějších přání a pohodový spánek.
Případné názory, postřehy, doplnění přehledu a komentáře jsou vítány.
A na závěr pro odlehčení ještě stručný malý bonus, který jsem našel na internetu: